Horečka

Tělesná teplota nesedí na 37 °C sama od sebe. Udržuje ji smyčka negativní zpětné vazby: čidla teplotu změří, porovnají ji s žádanou hodnotou a efektory odchylku opraví. Ve hře jsi ta smyčka ty.

Jak hrát: pět tlačítek pod grafem jsou efektory, od nejsilnějšího chlazení po nejsilnější ohřev: pot, rozšířené cévy v kůži, klid, stažené cévy a třes. Drž teplotu v zeleném pásmu kolem žádané hodnoty, zatímco se venku mění počasí. Na klávesnici přepínáš šipkami doleva a doprava nebo klávesami 1 až 5. Čas je zrychlený: jedna hra trvá necelé dvě minuty.

Co se tu doopravdy děje

Teplotní smyčka má celý tým efektorů. Když je ti zima, cévy v kůži se stáhnou, aby teplo zůstalo uvnitř, a když to nestačí, třeseš se a svaly teplo vyrábějí. Když je ti horko, cévy v kůži se rozšíří a odvádějí teplo ven, a když to nestačí, potíš se. Regulovaná teplota přitom nikdy nesedí přesně na žádané hodnotě, protože smyčka neustále opravuje drobné odchylky oběma směry.

Druhá úroveň ukazuje, proč na rychlosti zpráv záleží. Když smyčka dostává informace pozdě a opravuje silně, přestřeluje a kmitá. Přesně to se děje s dýcháním při těžkém srdečním selhání: krev nese zprávu o oxidu uhličitém z plic do mozku pomalu a dýchání střídavě sílí, slábne a na chvíli se zastaví. Říká se tomu Cheyneovo-Stokesovo dýchání.

A horečka? Ta není rozbitý termostat. Mozek žádanou hodnotu záměrně zvýší a ty se třeseš, dokud ji nedoženeš, i když máš normálních 37 °C. Když horečka povolí, žádaná hodnota zase klesne a tělo se zpotí. Víc o zpětných vazbách je v kapitole Moře pod kůží.