Pěstírna protilátek

V zárodečných centrech mízních uzlin se aktivované B-lymfocyty rychle dělí a přitom řízeně mutují: v úseku pro vazebné místo přibude při každém dělení asi jedna mutace. Většina mutací vazbu zhorší a takové buňky zahynou. Antigen ale přednostně podporuje ty vzácné, které se na něj vážou pevněji, a ty se dělí dál.

Jak hrát: každá karta je jeden B-lymfocyt. Švestkově shora visí tvar antigenu, zeleně zespodu roste receptor buňky. Kde do sebe přesně zapadnou, svítí zlatý šev. Vyber buňky, které dostanou signál k přežití, a stiskni Další kolo. Vybrané se rozdělí, jejich potomci cestou zmutují (změněný sloupec je oranžově orámovaný) a ostatní buňky zahynou.

Co se tu doopravdy děje

Mutace v zárodečném centru dělá enzym AID: mění v genech pro vazebné místo cytosin na uracil a oprava takových míst nechává chyby. Mutací je tak zhruba milionkrát víc, než je u jiných genů běžné. Výběr pak funguje jako u každé evoluce: dědičná rozmanitost, výběr podle toho, kdo pasuje, a množení vítězů. Čím méně antigenu zbývá, tím je výběr přísnější. Protilátky na začátku odpovědi se vážou s afinitou kolem 10⁵ až 10⁷ l/mol, po kolech mutací a výběru až 10¹¹ l/mol.

Po nákaze zůstanou paměťové buňky, jejichž receptory už výběrem prošly, a tak druhá odpověď začíná daleko před první. Paměť si ale pamatuje tvar. Chřipkový virus své povrchové bílkoviny průběžně mění drobnými mutacemi a paměťové buňky na novou verzi sedí hůř. Víc je v kapitole Darwin v mízní uzlině.