Štětinky

Štětinky na hřbetě octomilky vyrůstají každá z jediné buňky, která zvítězila ve skupince podobných buněk. Vítězná buňka má hodně bílkoviny Delta a ta přes receptor Notch říká sousedům: nespecializujte se. Výsledkem je pravidelná mozaika, ačkoli odstupy nikdo neodměřoval.

Jak hrát: klepnutím na šestiúhelník z buňky uděláš budoucí štětinku, dalším klepnutím ji vrátíš. Mozaika je stabilní, když platí dvě pravidla. Dvě štětinky nesmějí sousedit, protože by se navzájem utlumily (červeně). A každá ostatní buňka musí sousedit aspoň s jednou štětinkou, jinak by ji nikdo netlumil a specializovala by se taky (blikající obrys).

Co se tu doopravdy děje

V zárodku nikdo štětinky nerozmisťuje. Každá buňka začíná se skoro stejným množstvím Delty a buňka s aktivovaným Notch vyrábí méně vlastní Delty, takže méně tlumí sousedy. Kdo má na začátku o chlup víc Delty, utlumí sousedy o něco víc, ti pak tlumí jeho o něco méně a malý rozdíl se sám zesiluje. Jako počáteční rozdíl stačí i náhodný šum. Z toho, co tu skládáš ručně, se tak v zárodku sám vynoří jeden z mnoha stabilních vzorců.

Vítězná buňka umí tlumit i buňky, kterých se přímo nedotýká: natáhne k nim dlouhé výběžky. S delším dosahem jsou štětinky řidší, jako ve čtvrté úrovni. A když signalizace přes Notch nefunguje, nikdo nikoho netlumí: vznikne obrovský nadbytek nervových buněk na úkor buněk pokožky a zárodek nepřežije. Víc je v kapitole Tělo, které se postavilo samo.